Tygříček tečkovaný

Podobně jako u amaranta malého, byla příprava k sepsání těchto řádků velmi dlouhá. Velmi dlouho se mi nedařilo zajistit fotografie tygříčka tečkovaného, kterými bych mohl doplnit text o jeho chovu. Je zcela evidentní, že se tito ptáci z našich chovů téměř vytratili. K získání fotografií mi napomohla „Databáze chovatelů“, která je součástí těchto stránek a do které se registroval pan Robert Šoustek. Obrátil jsem se na něj s žádostí o fotografie a bylo mi za velmi krátký čas vyhověno. Chtěl bych touto cestou ještě jednou panu Šoustkovi poděkovat.

Úvod

Velikost tygříčka tečkovaného je přibližně 10 cm. Domovem tygříčka tečkovaného je Indonésie, Thajsko, jihovýchodní Asie (Verhallenová). Dathe ve své knize „Příručka pro chovatele ptactva“ popisuje jeho výskyt obšírněji. Určitě je zajímává informace, která uvádí jeho výskyt v jižní Indii až ve výškách 2000 m n. m., kde žije v nízkých trávnících a stepních křovinách. Jeho životním prostorem jsou okraje močálů, vysoké traviny, okraje rýžových polí, kde působí škody.

Rozlišení pohlaví – v období rozmnožování samečci přepeřují do tzv. svatebního šatu, který je sytě červený, samice je šedohnědá.  Mimo období přepeřování jsou samečci samičkám velmi podobní. Zajímavý je jistě i postřeh P.Podpěry, který publikoval ve svém článku v časopise Nová exota. Zde se zmínil o skutečnosti, že samečkové v zajetí jen málokdy plně přepeří do svatebního šatu, často jsou v červeném opeření vidět hnědé místa. Tuto informaci mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti (i když ne u všech samečků, které jsem míval), potvrzují ji i další chovatelé.

Chov

Podobně jako amaranty malé, jsem i tygříčky tečkované zakoupil u dovozců exotického ptactva. Samci byli zrovna v toku a tak vynikal jejich nádherný červený svatební šat. Nejprve jsem zakoupil pouze jeden pár, ale již o pár týdnů později jsem zakoupil další dva páry. Bohužel v období karantény došlo k úhynu dvou samic, takže mi nezbývalo než si na burze exotického ptactva zakoupit samice nové. Tehdejší dostupná literatura a informace které jsem měl k dispozici upozorňovaly na skutečnost, že tygříčky tečkované není vhodné držet v  malých prostorech, kde velmi rychle chřadnou a pozbývají své vitality. Proto jsem hned po karanténě ptáky vypustil do bytové voliérky a jeden pár umístil do bednové klece, která měla rozměr 80x50x50 cm. Na radu starších a zkušenějších chovatelů jsem si pak pořídil  další dvě samice z našich odchovů, což tenkrát opravdu nebyl žádný problém. Tygříčci byli chovateli nabízeni skoro na každé burze, i když se to vzhledem k dnešnímu stavu může zdát až neuvěřitelné.
Tygříčci se mi zdáli být jedni z nejplašších drobných exotů, které jsem kdy choval. Nikdy  zcela neuvykli na mou přítomnost u klecí a kdykoliv jsem se přiblížil, ať již s krmením, anebo abych provedl kontrolu budek (kterou jsem prováděl velmi opatrně a s menší frekvencí, než u jiných druhů, které jsem choval), vždy se ukryli do zeleně, kterou jsem jim do klecí instaloval. Dokonce ani umístění ve voliérce společně se zebřičkou pestrou nebylo zřejmě velmi šťastné. Alespoň v mém chovu se mi společný chov neosvědčil. Zebřičky svou čilostí a zvědavostí tygříčky neustále rušily a dokud jsem je choval takto pohromadě, neměli se tygříčci vůbec k hnízdění. Je možné a dokonce to i předpokládám, že ve velké voliéře by toto společné soužití nezpůsobilo žádný problém, nicméně na omezeném prostoru nevelké bytové voliérky se mi ve vzpomínkách dodnes jeví jako nevhodné.
Nepříjemnou stránkou chovu tygříčků tečkovaných je jejich velmi časté přerůstání drápků. Velmi často jsem ji musel drápky upravovat a bohužel ani instalování bidel různých průměrů mi nebylo moc platné. Zřejmě byla chyba v použitých dřevinách (větve ovocných stromů, černého bezu, borovice), protože jak mě v nedávné době ujišťoval jeden z chovatelů, který tygříčky také choval, pokud bych použil bidýlka z rákosu, nesetkal bych se s tímto problémem tak často. Netuším nakolik by ovlivnily rákosové bidla přerůstání drápků u tygříčků, ale svého času jsem je používal v klecích u amadin Gouldových a nezdálo se mi, že by stav byl nějak zásadně lepší. Vždy bylo u některých jedinců nezbytné, abych zasáhl já a drápky jim zkrátil.
Publikované informace týkající se chovu tygříčka tečkovaného většinou doporučují k chovu tohoto ptáčka voliéry. Domnívám se a zde vycházím i ze svých vlastních zkušeností, že se chov a následně odchov může velmi dobře dařit i v prostorných klecích bednového typu. Záměrně nechci uvádět nějaké nejvhodnější rozměry (mě se odchov dařil v bednové kleci o rozměru 80x50x50 cm), nicméně i přes údaj uvedený v závorce si dovolím doporučit klece ještě větších rozměrů. V nich se budou po instalování zeleně a dostatečného množství úkrytů tygříčci cítit velmi dobře a věřím, že i zahnízdí. Vzhledem k faktu, který jsem uváděl v odstavci o rozlišování pohlaví, kdy samci postupně ztrácejí svůj sytě červený svatební šat, v kterém se postupem času objevují hnědé skvrny, volil bych v případě klecového chovu provozovaného v bytovém prostoru osvětlení fluorescenčními žárovkami, které by mohly tento faktor mírnit, či mu snad zcela zamezit. Problém způsobuje nedostatek slunečního záření, které je k životu tygříčků nezbytné a jehož nedostatek provází každý bytový chov. Asi před rokem jsem tyto žárovky zakoupil a pokud by neměly mít jiný efekt, pak si dovolím tvrdit, že přece jen vyzařují přirozenější světlo, než je tomu u běžných úsporných žárovek.
Teploty v chovatelském zařízení – literatura i zkušenosti chovatelů vypovídají o poměrné odolnosti tygříčků tečkovaných. Krátkodobě jsou schopni snášet i mrazivé počasí. Ovšem k celoročnímu chovu ve venkovních prostorech nejsou uzpůsobeni,  naše zimy by v nich nepřežili. V zimních měsících je chovatelé přemísťují do temperovaných místností, které jsou vytápěny minimálně na 10-12° C. Chladno společně s vlhkem škodí především ptáčatům,jak potvrzuje i zkušenost P. Podpěry, kterou popsal v již zmíněném článku v časopise Nová exota. Popisuje zde zkušenost, kdy po teplém letním dni přišla bouřka. Mladé ptáčata, která ještě ne dobře létala se pohybovala po zemi v mokré trávě. Promáčela se a následně prochladla, následkem čehož byl úhyn 15 mladých kusů.

Hnízdění

Dathe ve své knize „Příručka pro chovatele ptactva“ uvádí, že v době hnízdění mohou být k sobě samečci vzájemně agresivní. Tato agresivita se může přenést i na jiné druhy ptáků, kteří jsou s nimi chováni ve společné voliéře. Já jsem se s tímto jevem nesetkal, nicméně příčinu vidím především v tom, že jsem sice nechal v bytové voliérce hnízdit pospolu dva páry tygříčků, ovšem společně s nimi byl v té době již jen jeden pár pásovníků dlouhoocasých. Měli tedy dostatek místa a tak nedošlo k žádným závažným šarvátkám, došlo-li vůbec k nějakým. Já si ve svých vzpomínkách žádné nevybavuji. Oslovil jsem tedy další chovatele, kteří se v minulosti chovem tygříčků zaobírali, abych je požádal o jejich zkušenosti s projevy agresivity. Názory a zkušenosti se poměrně lišily. Někteří chovatelé absolutně nedoporučovali držení dvou párů v době hnízdění pohromadě, jiní učinili podobnou zkušenost jako já a žádné agresivity si nebyli vědomi. Chovateli nezbývá nic jiného, než ptáky v období hnízdění pozorně sledovat a v případě velkého neklidu ve voliéře, či prostorné kleci zasáhnout. Mimo období hnízdění jsou tygříčci mírumilovní a velmi kontaktní ptáci. Často sedí na bidýlkách vedle sebe a stejně jako amadiny Gouldové si vzájemně probírají peří.
Odchovy tygříčků se lépe daří v prostorných voliérách, anebo větších klecích. Pan Pavlásek, s kterým jsme si vyměnili korespondenci a který před 8 lety tygříčky tečkované také choval mi popsal svou zkušenost, kdy se pokoušel o odchov tygříčků v klecích o velikost 60x40x50 (dxšxv). Odchov se však vůbec nezdařil, ptáci nejevili o hnízdění zájem. Teprve až po přemístění do metrových klecí se dočkal odchovů. Nemám bohužel informace od jiných chovatelů, kteří by se podobně jako pan Pavlásek pokoušeli chovat tygříčky v klecích menších rozměrů, proto nejsem schopen potvrdit, ani vyvrátit informaci, zda je takový chov tygříčků vůbec možný. V mém chovu vyváděli mladé v kleci o rozměru 80x50x50 cm (dxšxv) po dvě sezóny. Ovšem hnízdil tam vždy jeden a týž pár, který byl na klec uvyklý. Nikdy jsem se bohužel nepokusil nechat tam hnízdit jiný pár. Chtěl bych tedy zde na tomto místě požádat další chovatele, kterým se dařil odchov v menších klecích, aby se s námi o svou zkušenost podělili.
Harmonizace páru, tok tygříčků tečkovaných, průběh hnízdění – stejně jako u předešlých popisovaných druhů astrildů (a nejen jich) je harmonizace páru prvním krokem k úspěšnému odchovu. Samotný tok probíhá na zemi. Samec předvádí svůj taneček, při kterém drží v zobáku stéblo. Dathe popisuje taneček jako poskakování, při kterém se samec samičce uklání, přičemž rozevírá ocasní péra.
Tygříčkům jsem předkládal polootevřené hnízdní budky. Přesné rozměry si již dnes nepamatuji, domnívám se však, že se příliš nelišily od těch, které jsem používal u zebřiček pestrých, nebo amarantů malých (12x12x12 cm). Jiné hnízdní prostředky jsem nevyzkoušel. Neměl jsem k tomu tehdy ani žádný důvod. Polootevřené budky tygříčci přijali velmi dobře a spolehlivě v nich hnízdili. Dathe i Verhallenová však popisují i možnost hnízdění v hnízdních prostředcích pro kanáry, ve voliérách pak volně v křovinách.
K stavbě hnízdě jsem tygříčkům poskytoval kokosové vlákno, sušené traviny (psineček).
Stavba hnízda probíhá poměrně velmi rychle. Dle mých zkušeností je hnízdo postaveno většinou do týdne. Vyptával jsem si i dalších chovatelů. Protože však většinou chovali své tygříčky ve voliérách, neměli o tomto údaji přesnější přehled.
Tygříčci mívají snůšku o velikosti 4-6 vajíček, kterou zahřívají oba rodiče. Mladé se líhnou zhruba za 11-12 dní. Za další tři týdny opouštějí mladé hnízdo a rodiče je ještě dalších 14 -21 dní krmí. Poté jsou zcela samostatné. Velmi zajímavé je pozorovat mladé při krmení a protože se o tom velmi často zmiňuje i literatura (např. Dathe), nevynechám tento opis ani já. Mladé které se dožadují své dávky krmení (žebrají) se projevují nejen zvýšeným hlasem, ale souběžně s hlasitým voláním také vztyčují svá křídla. Jde o poměrně komický výjev, který s trochou nadsázky připomíná ring volný. Samozřejmě účelem není zranit ostatní mladé, nýbrž na sebe co nejvíce upozornit.
Výživa v období krmení ptáčat – v době odchovu ptáčat si chovatel velmi pravděpodobně nevystačí jen s vaječnou míchanicí. Znám však chovatele, kteří tygříčky odchovávali jen na vaječné míchanici a naklíčených zrninách. Já jsem dále předkládal mravenčí kukly, o které byl ze strany tygříčků poměrně velký zájem, v daleko menší míře zkrmovali nelétavé octomilky a larvy potemníků moučných. Necítím se být takovým odborníkem, abych jednoznačně konstatoval, zda je hmyz k odchovu nezbytný, či ne. Ovšem vzhledem k nízkým stavům tygříčků v našich chovech, bych se při jejich nákupu jednoznačně orientoval podle toho, jakým způsobem byl odchov docílen chovatelem u kterého si hodlám tygříčky zakoupit.

Krmení

Základem krmení pro tygříčky jsou směsi, obsahující především různé druhy pros. Naštěstí dnes jsou již běžně k dostání krmné směsi, které obsahují vše potřebné pro malé astrildovité ptactvo. Kdybych se k chovu tygříčků někdy znovu vrátil, zcela jistě bych v jejich jídelníčku využil i směsi travních semen firmy Blattner. Tygříčci mají velmi rádi různá drobná semena trav. Dále jsem podával senegalské proso v klasech, naklíčené zrniny, vaječnou míchanici, mravenčí kukly, různé druhy ovoce a zeleniny (stejné jako např. amadin Gouldové), listy pampelišky, ptačinec žabinec atd. V kleci nikdy nechyběl grit a písek. Jídelníček byl pravidelně doplňován i komerčně vyráběnými vitamíny. Používal jsem v té době Roboran pro exoty, v současné době bych využíval přípravky firmy Orlux a Beyers.

Závěrem

Už P.Podpěra ve svém článku musel v jeho závěru (N.Exota 6/2003) konstatovat, že jsou stavy chovaných tygříčků v našich chovech velmi nízké. Musím bohužel konstatovat, že se stav za těch několik let příliš nezměnil, mám spíše obavu, že jsou stavy ještě nižší než před několika lety. Nemám samozřejmě přesný přehled o tom, kolik našich chovatelů má v současné době tygříčky ve svém chovu. Nicméně tak usuzuji podle velmi slabé (skoro nulové) nabídky na burzách exotického ptactva, podle skoro nulové nabídky v různých inzercích, ať již v tištěné, nebo internetové podobě. Věřím však, že se stav do budoucnosti zlepší i díky nemnoha chovatelům, kteří nešetříce finančními prostředky a svým časem objíždějí zahraniční burzy exotického ptactva ve snaze udržet tyto ptáky v našich chovech. A je jistě nesporné, že si to tito milí krasavci zaslouží.