Rosela pestrá

 Rosela pestrá (Platycercus eximius) je pestře zbarvený australský papoušek.

Náleží mezi středně velké papoušky, dorůstá přibližně 29 - 33 cm. Má jasně červenou hlavu, světlý zobák, bílé líce a skvrnu pod zobákem, žlutou hruď a vrchní část břicha, na hřbetě je porostlá tmavými pery s nažloutlými okraji, křídla a ocasní pera má modravá a zbývající část ocasu tmavě zelenou. Obě pohlaví jsou si přitom zbarvením velice podobná, samice má však v porovnání se samcem poněkud jednotvárnější zbarvení.

Rosela pestrá obývá řídce zalesněné nebo křovinaté oblasti, zahrady a parky v jihovýchodní Austrálii a na Tasmánii. Člověkem byla převezena také na Nový Zéland, kde v současné době obývá Severní i Jižní ostrov.

Rosela pestrá žije v trvalých párech. Podobně jako ostatní druhy rosel požírá nejrůznější semena a plody. Hnízdí během jara a na počátku léta v dutinách stromů, kam klade až sedm bílých vajec, na kterých sedí 19 - 21 dnů. Samec se na zahřívání vajec nepodílí, později však pomáhá se sháněním potravy pro vylíhlá mláďata.

Díky svému výraznému zbarvení je často chována i v zajetí. Zde však většinou vyžaduje větší prostor a množství nejrůznějších hraček a atrakcí.

Jednoznačně nejčastěji chovaná rosela v klecích českých chovatelů. Podrobný popis vzhledu tohoto druhu naleznete v každé literatuře, proto je zbytečné se mu zde podrobně věnovat. Připomenu pouze to, že patří k nejpestřeji zbarveným papouškům. Rozlišení pohlaví není u rosel pestrých nikterak složité. Samička má kulatější hlavičku a celkově je méně výrazně zbarvena než sameček, který je mohutnější.

K chovu tohoto druhu jsem se odhodlal již před řadou let. Při první sezóně se ptáci podle mého očekávání k hnízdění neměli. Samice byla mladá, nezbývalo než čekat na další rok. Ten začal slibně. Sameček krmil samici, která před ním dříve prchala. Po vypuštění do větší zahradní voliéry tato aktivita neustávala. Dokonce jsem několikrát sledoval i páření. Samice začala navštěvovat budku, ze které se často ozývalo její hrabání. Na dno budky dávám piliny smíchané s hlínou. Samec v této době samici často proháněl po voliéře, dokud se neschovala v budce. Samiččino nervózní hrabání trvalo asi 10 dnů a v budce se objevilo první vejce. Velikostí jen o maličko větší než u korel, ovšem kulatější. Zasednutí jsem pozoroval přibližně od 4. sneseného vejce. V této době byla kontrola obsahu budky stále obtížnější. Dobře sedící samici nerad ruším, proto se snažím o kontrolu raději v době, kdy je mimo budku. I to se nedařilo vždy, protože samice na moji přítomnost reagovala velice rychlým úprkem zpět do budky. Přesto se to nakonec povedlo. Samice seděla na 7 vejcích. Možného vyschnutí vajec v parných letních dnech se žádný rok neobávám, protože samice je vzorná a téměř každý den se koupe v připravené misce s vodou. Po dvaceti dnech se z budky ozývalo slabounké pískání. V tento den se kontrola povedla, proto jsem mohl sledovat 5 vylíhlých roselek porostlých šedým chmýřím s modrým nádechem. Při další kontrole, po pár dnech jsem pozoroval dokonce všech 7 zdravých mláďat. Vaječná míchanice mizela z misek v těchto dnech velice rychle. Zvýšila se i spotřeba ovoce a zeleného krmení. Samice byla mimo budku stále častěji, kontrola byla tedy jednodušší. Mláďata dobře rostla a jejich křik po otevření víka budky stále nepříjemně sílel. Po pěti týdnech vylétla 3 mláďata, v následujících pár dnech ostatní 4. Zpočátku byla velice plachá a jejich let byl nedokonalý s častými nárazy do pletiva, proto jsem omezil návštěvnost voliéry na dobu nezbytně nutnou a rosely sledoval raději z větší vzdálenosti. Mladé roselky se rychle učily. Po pár dnech jsem je již sledoval v misce s krmením a změna směru letu se zdokonalovala. Po dvou týdnech jsem je odstavil od rodičů, kteří se pomale připravovali na druhé hnízdění. V tom chovný pár vychoval dalších 5 mladých ze 7 snesených vajíček.

Takto nějak probíhala první úspěšná chovná sezóna u mých rosel, která se naštěstí každý rok podobně opakovala. Pár 4 roky po sobě pravidelně odchovával v prvním hnízdění 7 mladých. Ve druhém 4-5. Jen jednou samice ze druhé snůšky slezla těsně před líhnutím. V následujících letech počet mladých s přibývajícím stářím chovného páru klesal. Pouze však o 2-3 mláďata.

V letošním roce jsem si ponechal z mého odchovu jednu samici a na burze v Telči jsem zakoupil samečka. Do příští chovné sezóny tedy vstoupím se dvěma páry těchto krásných ptáků