Poměrně často chovaným astrildem našich klecí a voliér je pásovník škraboškový. Snad se dá říci, že je méně oblíben u začínajících chovatelů.
Pásovník škraboškový se vyskytuje v tropické a subtropické části Austrálie. Obývá suché savany, které jsou hustě porostlé křovinami, travinami a kde se taktéž jednotlivě vyskytují eukalyptové stromy. Jeho výskyt je však poměrně často zaznamenám i v blízkosti lidských obydlí, kde nachází svůj životní prostor v sadech a alejích.
Velikost pásovníka udávají různé zdroje mezi 12-14 cm.

Rozlišení pohlaví – samec je zbarven naprosto stejně jako samice. Někteří chovatelé uvádějí jako rozpoznávací znak menší černou kresbu u samic. Jednoznačně se však dá říct, že je tato metoda nespolehlivá, tudíž  není 100 % . Rozlišit pohlaví s naprostou jistotou lze jen podle zpěvu samečka. Sameček se při zpěvu často mírně přikrčí v nožkách, je pozorovatelný chvěv hrdélka. Někdy mírně roztáhne křídla, také lze pozorovat mírné načepýření peříček na hlavě ptáka. Těžko říci, zda je lépe při rozlišovaní pohlaví ptáky od sebe oddělit jednotlivě a pak je pozorovat, či zda je lépe nechat ve skupince. Při sepisování těchto řádků mi na mysl přišla vzpomínka na  zkušenost kamaráda pana Stehlíka, který měl v kleci skoro dva roky jak se sám domníval pár pásovníků škraboškových. Vzhledem k okolnosti, že měl těchto ptáků tenkrát v držení více párů, nevšiml si skutečnosti, že ani jeden z ptáků se neprojevuje zpěvem. Teprve když klece jednou přestavoval, umístil oba ptáky od sebe odděleně do jiných klecí, kde byli umístěni jiní pásovníci taktéž po jednom kusu. K jeho nesmírnému překvapení se oba ptáci z domnělého páru rozezpívali hlasitým trylkem, reagujíc tak na přítomnost samic, s kterými do té doby nedopatřením nepřišli do styku. Chtěl jsem tímto zážitkem z chovu pana Stehlíka jen poukázat na skutečnost, že samci se zřejmě nemusí  projevit zpěvem, pokud jsou v držení s jinými samci. I pan Blažek, který tyto krásné ptáky chová mi potvrdil, jak je mnohdy těžké se dočkat samečkova zpěvu Mnozí se projeví až po změně prostředí, nebo jen v blízkosti samic.

Chov

V současné době již pásovníky škraboškové nechovám. První ptáky jsem si pořídil někdy na jaře roku 1998. Protože jsem je kupoval na ptačí burze, dopadl nákup pro mne nedobře. Dovezl jsem si domů 3 samečky a jen jednu samici. Ta navíc jako jediná z kupovaných ptáků nebyla kroužkována a tak jsem až později zjistil, že jde o samici přestárlou, neschopnou dalšího chovu. Tato nemilá zkušenost mne navždy odradila od nákupu nekroužkovaných ptáků a pokud tak činím v současné době, pak již jen od chovatelů, s kterými se osobně znám a kterým se dá v tomto ohledu důvěřovat. Z výše uvedeného je však nasnadě, že z první chovné sezóny nebylo nic. Ptáci byli umístěni v bytové voliérce společně s jinými druhy astrildů, ovšem vzhledem k tomu, jak „vydařený“ nákup se mi povedl k odchovům ani dojít nemohlo. Teprve za rok na jaře ( 1999 ) jsem ke svým samcům pořídil samice.
Pásovníky škraboškové je podle mých zkušeností možno chovat jak v prostorných voliérách, menších bytových voliérkách, ale i bednových klecích. Bednové klece by však měly být prostornější, minimálně 70-80 cm dlouhé, 40 cm hluboké a 50 cm vysoké. Větší rozměry klecí vyplývají z jejich způsobu života. Jde o ptáky velmi čilé, pohyblivé a zvídavé. Na pohyb kolem klecí si dokážou zvyknout, to ovšem vyžaduje od chovatele jistou dávku trpělivosti. Podobně jako u jiných druhů bývá plachost vyšší, pokud jsou ptáci do kleci umístěni z prostorných venkovních voliér.
Klece jsem pásovníkům vždy vybavil zelenými větvičkami. Ptáci se v nich cítili bezpečně a působili celkově klidnějším dojmem. Mnozí v nich i nocovali a to přes skutečnost, že většina jich nocovala v budce, které dávali přednost. Pro mne bylo docela záhadou, proč ptáci které jsem měl umístěny v bytové voliérce nocovali v budkách všichni, kdežto ptáci chovaní v klecích nocovali ve větvích jalovce, borovice, popřípadě jiné zeleně, kterou jsem tam instaloval. Nenocovali tak všichni ptáci, které jsem v klecích měl, nicméně část ano.  Domnívám se, že jde o důsledky částečné domestikace těchto ptáků a také o jakýsi jejich instinkt, kdy přece jen z větvičky při vyplašení mohou rychleji ulétnout do bezpečí. Ale zde se skutečně mohu jen domnívat, proč tomu tak bylo. Budku na spaní pásovníci nevystýlali, anebo jen velmi málo. Pokud jsem pospolu držel více párů, bylo nutné těchto budek poskytnout více, protože někdy o místo v nich vznikaly šarvátky.
Umístění pásovníků do menších klecí bych se vyvaroval. Jejich kondice jde rapidně dolů, samičky trpí nesnášenlivostí vajec, hrozí obezita a metabolické problémy.
Pásovníky je možno chovat s jinými druhy astrildů. Ve voliérce jsem je měl umístěny společně s amadinou gouldové, astrildem rákosním a zebřičkou pestrou. Nedoporučuje se držení s jinými druhy pásovníků, např. pásovník dlouhoocasý, krátkoocasý, protože by mohlo docházet k vzájemné agresi. Sám jsem takto p. škraboškové nechoval, a pokud si vzpomínám, ani nikdo z chovatelů, které jsem navštívil. Nejsem tedy schopen říci, nakolik se tato agrese může projevit. Bezpečně však můžu potvrdit poměrně bezproblémové soužití více párů pásovníků škraboškových v jedné kleci, voliéře.
Vybavit klece koupelničkami je nezbytnost. Pásovníci se velmi rádi koupou a pokud je to možné, po koupeli i sluní. Každý chovatel má radost, když vidí, jak se jeho ptáci po koupeli sluní, suší si a probírají peříčka a u ptáka, který na pohled zaujme jakousi jemu danou vznešeností je tento zážitek o to více umocněn.
Teploty v chovatelské zařízení. V posledních létech vedla snaha mnoha chovatelů o aklimatizaci různých druhů astrildů k tomu, že ptáci začali snášet i teploty nižší, než v kterých žijí ve své domovině. Zřejmě je na širokou polemiku, jak dalece je takovéto uvykání k užitku a prospěchu v samotném chovu ptáka, nicméně nepopiratelnou skutečností je, že např. rýžovníci, zebřičky, pásovníci dlouhoocasí aj. druhy jsou takto chovány. Optimální jsou teploty okolo 20 –22 ° C. U pana Blažka byli ptáci drženi v teplotách 18° C a velmi dobře prosperovali. Nižší teploty bych však již k jejich chovu nedoporučoval.

Hnízdění

Odchovy v bytových podmínkách - ve volné přírodě tito ptáci hnízdí v měsících březnu – dubnu. Proto se chovatelům, kteří svůj koníček provozují v bytových podmínkách většinu daří odchovy v těchto brzkých jarních měsících. Ptáci neměli problém hnízdit ani v měsících zimních, jako je leden a únor. V podzimních měsících, v kterých mi velmi dobře hnízdí amadiny Gouldové jsem však s jejich odchovy míval problémy. Pásovníci většinou o hnízdění ani neměli zájem. Problematičtější je odchov v klecích, kde není možnost přirozeného výběru partnera. V bytové voliérce se tento problém takřka nevyskytuje. Samostatný výběr partnera je pro tyto ptáky velmi žádoucí, vede ve většině případů k bezproblémovému odchovu ptáčat.
Odchov ve venkovních voliérách - ve venkovních voliérách, zvláště tam, kde je prováděn skupinový chov pásovníků škraboškových se problémy s párováním ptáků takřka nevyskytují. Ptáci si přirozeně vyberou partnera. Odchovy jsou prováděny v našich měsících červen až září. Nezbytností je hlídání teplot, obzvláště v pozdních letních měsících.
Harmonizace páru, tok pásovníků - zmínil jsem výše, že je lépe pásovníky párovat přirozeným způsobem. Tento způsob se osvědčí i chovateli, který odchovy provádí v klecích. Já jsem ptáky nejdříve pároval ve voliérce, což z mé strany vyžadovalo spoustu času na pozorování. Teprve po úspěšném sestavení páru jsem ptáky přemístil do chovné klece. Kde jsem měl snahu vybrat náhodně partnery sám, nevedl můj výběr ve většině případů k zahnízdění.
Sameček který vábí samičku vydává kontaktní volání. Vábí samici i do hnízda. Při zpěvu samotném velmi podobně jako zebřička pestrá samec samici obskakuje, což vzdáleně připomíná jakýsi taneček, přičemž jeho peří je mírně načepýřené, někdy mírně roztahuje křídla, může být pozorován i v přikrčené pozici. Při tanečku kolem samice kmitá ocáskem. Na rozdíl od pásovníka dlouhoocasého samci v zobáku nedrží žádné stébla trav ( nikdy jsem toto chování nepozoroval ), nebo jiné hnízdní prostředky, obecně nazývané symboly hnízdění. U harmonizujícího páru jsem často pozoroval projevy jejich vzájemné náklonnosti. Probírali si peří, hřadovali vedle sebe atd..
Zajímavost k párování pásovníků škraboškových - v  knize od Datheho – Príručka pre chovateľov vtáctva je možno se dočíst o postupu, který volil další chovatel a autor knih pan Robiller. Ten doporučuje, aby se k pásovníku škraboškovému umístil na krátkou chvíli samec pásovníka dlouhoocasého. Pokud je pásovník škraboškový samice, začne samec pásovníka dlouhoocasého tokat, když se tok nedostaví, jde skoro jistě o samce. Myslím, že jde vskutku o zajímavý nápad a podnět k vyzkoušení ve svém chovu. Sám jsem bohužel toto nikdy nevyzkoušel.
Stavba hnízda, hnízdní materiál, budky, snůška a průběh hnízdění - zvláštností těchto ptáků je, že stavby hnízda se účastní i samice, která se stavbou samečkovi pomáhá. Stavba hnízda netrvá nikdy příliš dlouho, nejpozději do 10-14 dnů je hnízdo vystavěné. Často je však stavba ukončena daleko dříve.
Problém jsem míval s předkládaným hnízdním materiálem. Kokosové vlákno pásovníci naprosto ignorovali. Musel jsem tedy předkládat sušené traviny ( psineček ), také jsem poskytoval rozpletené provázky z jutoviny a sisalový provázek Ptáci do hnízda zanášeli i peříčka, což mne vedlo k myšlence poskytnout jim také psí srst. Bohužel, bez valného výsledku. Budky jsem používal polootevřené o velikosti 12x12x12 cm.
Samice snáší  průměrně 4-6 vajíček, na kterých sedí střídavě oba rodiče. Zhruba za 12-13 dnů se líhnou mladí pásovníci. Mladé z budky vylétají za cca 21 dní a zcela samostatné jsou za dalších 35 dnů. Již po vylétnutí se mladé svým rodičům velmi podobají. Mají však černě zbarvený zobák, barva jejich peří je matná. Po uplynutí 5 týdnů a nabytí jistoty, že jsou ptáčata zcela samostatná, je možno mladé od rodičů odstavit. Budku je potřeba k dalšímu hnízdění vyčistit a vydesinfikovat, protože pásovníci trus mladých nevynášejí. Tento navíc bývá poměrně vlhký, čímž se v budce zvyšuje i možnost tvorby plísní. Pár v dobré kondici záhy zahnízdí znovu.
Kdy je pásovník vhodný k hnízdění? - Nasazení mladých pásovníků není dobré uspěchat. Podobně jako u dalších astrildovitých je potřeba jim dát čas pořádně dospět. Proto jsem hnízdění umožnil jen těm ptákům, kteří již dosáhli roku života. Mladší samice měly problémy se snůškou, u samců se vyskytovala nestálost v procesu hnízdění. Poměrně často odmítali sedět na snůšce, někteří nekrmili své potomstvo.

Krmení

Základem je krmení pro drobné exoty. Osvědčilo se mi podávat kvalitní krmné směsi renomovaných výrobců ( např. Prestige ). Velmi si libovali v naklíčeném zrní, které měli skutečně velmi rádi. Na různé ovoce jsem musel pásovníky uvykat. Proces uvykání však nebyl příliš dlouhý a podařil se u 100 % mnou chovaných ptáků. Oblíbili si především na tzv. měsíčky nakrájené jablko, neodmítali ani hrušku, švestky a hroznové víno. Pouze s banánem jsem neuspěl.
Zajímavé bylo pozorovat, jak se ptáci skoro poprali o zavěšené klasy senegalského prosa. Dokázali se na klásky zavěsit v takovém množství, že samotný klas nebylo pomalu vidět.
V době hnízdění je nezbytné podávat vaječnou míchanici. Živý hmyz jsem nepodával, ale dobře přijímali hmyz sušený, pokud jsem tento vmísil do vaječné míchanice.

Závěrem

Chov pásovníka vykazuje pro mnohého chovatele zvýšené nároky. Ať jde o chovatelské zařízení, rozpoznání  pohlaví, párování ptáků atd.. Přesto by pro milovníka ptactva, který se zabývá chovem drobných astrildů byla škoda, aby se alespoň nepokusil o odchov tohoto vskutku impozantního ptáka. Krásný vzhled, který dokresluje sytá žlutá barva zobáku, spolu s krásnými zážitky, který tento pták umí v chovu svému majiteli připravit by měla být motivací, aby si je chovatel do svého zařízení pořídil. Předpokladem je však nastudování všech potřebných a dostupných informací, které je nezbytné k chovu pásovníka škraboškového znát.