Jeřáb popelavý

Vzhled

Obě pohlaví mají stejný šedavý šat, peří na letkách a na krku je tmavší. Mají bílou kresbu na tvářích a na krku a červenou skvrnu na temeni. Ocasní pera jsou krátká, doplňují je však srpovitě zahnutá a prodloužená pera loketních letek, která vypadají jako chundelatý ocas. Zobák je poměrně krátký a špičatý, pták doluje ze země trávu. Nohy má tenké, díky nim se brodí v mělké vodě. Mezi prsty není plovací blána, přesto ale dlouhé a roztažené prsty zabraňují tomu, aby se pták propadal do bahnité půdy. Mladý pták se vyznačuje šedohnědým opeřením a krátkými ocasními pery. Samička snáší dvě bledě zelenohnědá a tmavohnědě kropenatá nebo skvrnitá vajíčka.

Rozšíření

Jeřáb popelavý žije na rozlehlejších mokřadech a rašeliništích, zamokřených bažinatých loukách nebo ve světlých lužních lesích. V době tahu ho vídáme i na polích, loukách a pastvinách, I když často nocuje na vodě, nemá prsty na noze spojeny plovací blánou, takže se zdržuje spíše v místech s mělkou vodou. Hnízdí ve Skandinávii, v severním Německu, v Turecku a ve východní Evropě až po východní Sibiř. Přezimuje v jižním Španělsku, v severní Africe, v Iráku a Iránu, v Indii a v jižní Asii.

Tah

Na konci léta vyhledávají jeřábi popelaví zaplavená nebo bažinatá území, kde mohou v klidu a bezpečí přežít období pelichání. Když jim naroste opět kompletní opeření, vydávají se na cestu na jih, aby strávili zimu v teplejším podnebí. Podle zeměpisné polohy hnízdiště přezimují jeřábi ve Španělsku, severní Africe, Turecku, Izraeli, Iráku, Iránu, severní Indii, Vietnamu, Thajsku nebo Číně. Během tahu odpočívají jeřábi na stále stejných zastávkách, například v Nornborgasee v jižním Švédsku nebo na pobřeží v Meklenbursku. Zde si hledají potravu, odpočívají a také vyčkávají na příznivější povětrnostní podmínky. Mladí ptáci doprovázejí na svém prvním tahu své rodiče, a tak se učí znát dědičnou trasu letu.

Způsob života

V době mimo období rozmnožování se jeřábi spojují do velkých hejn, která často tvoří i více než 400 ptáků. Stejně jako labutě létají i jeřábi mocnými údery křídel s krkem nataženým daleko dopředu. Každoročně v létě jeřáb částečně přepeřuje, ale každé dva až tři roky dochází k úplnému pelichání, při kterém pták na období přibližně pěti týdnů ztratí naráz všechna pera v letkách a není po tuto dobu schopen letu. Jistě není bez významu, že je to právě tehdy, kdy jeřáb vyvádí mladé, kteří v tu dobu rovněž ještě neumějí létat. Jeřáb popelavý je známý především díky svému svéráznému ?tančení?. Někdy tancují pouze jednotlivé páry, ale mnohem častěji se na tomto chování podílí celé hejno. Ptáci do široka rozpřahují křídla, vyskakují do vzduchu a hluboce se uklánějí. Někdy podupávají nohama, zvedají ze země peří, kamínky nebo trsy trávy a vyhazují je do vzduchu. Všestranný jídelníček jeřábů se skládá z různých druhů travin, vodních rostlin, obilí a bylin. V létě se ptáci shánějí po slepýších, ještěrkách, hadech, žábách i drobných myšovitých hlodavcích. Neodmítají však ani různé měkkýše, dešťovky, pavouky, brouky a jiný hmyz. Příležitostně žerou i ryby nebo vejce a mláďata malých ptáků. Na podzim a v zimě se jeřábi popelaví živí různými lesními bobulemi, ovocem a polními plodinami včetně obilí. Asi tak půl hodiny před východem slunce opouštějí jeřábi svá nocoviště a vydávají se za potravou. Je to jejich celodenní činnost a často při ní urazí velké vzdálenosti. Někdy se v poledne vracejí na místo odpočinku, ale odpoledne již zase ?pracují? a k nocování se ukládají až krátce po západu slunce. Jeřáb popelavý stojí v mělké vodě a hledá potravu na březích, slídí pod vodou nebo dloube špičatým zobákem v zemi. Pokud vypátrá vydatný zdroj potravy, brzy se objeví i další ptáci. Nepřibližují se však k sobě moc blízko, aby se navzájem nerušili. Někteří ptáci stojí vždy poněkud stranou a drží stráž.

Rozmnožování

Jeřáb popelavý tvoří pevný pár na celý život. Mnohé páry spolu stráví přinejmenším několik let a každoročně se vracejí zpět na stejná hnízdiště, kde vyvedli mladé v minulých letech. Čerstvě ?sezdaní? mladí ptáci provádějí často před pářením složitý taneční rituál. Každý pár se usadí ve svém vlastním teritoriu na nerušném místě. Například uprostřed bažiny, kde si na suchém plácku uprostřed mělké vody začne stavět hnízdo ze suchých větví a jiného rostlinného materiálu a vystele ho měkkou trávou. Samice snáší dvě vejce, která pak střídavě oba rodiče zahřívají po dobu 28 -30 dní. Protože zahřívání začíná po snesení prvního vejce, vylíhne se první mládě často až o dva dny dříve než druhé. Čerstvě vylíhnutého mláděte se ujme otec a vodí ho, zatímco samička dál sedí na hnízdě a přebírá péči o druhé mládě. Čerstvě vylíhnutá mláďata jsou skoro bezmocná, ale již za několik hodin šplhají z hnízda. Po devíti týdnech již sice jsou schopna letu, peří na letkách však ještě nemají dokonale vyvinuté.