Havran polní

POPIS

Je velký přibližně jako vrána, dorůstá 45 – 47 cm, váží 200 – 625 g a v rozpětí křídel měří průměrně 81 - 94 cm. Tělo má celé porostlé tmavým peřím, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech, nápadné jsou na jeho těle také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, šedohnědě zbarvený zobák. Dospělí ptáci mají navíc neopeřený, světle zbarvený kořen zobáku, který je zároveň jejich hlavním rozeznávacím znakem od podobných vran a krkavců. Mladí ptáci toto neopeřené místo nejprve postrádají a opeření na kořeni zobáku plně ztrácí až kolem svého šestého měsíce života.

Rozšíření a početnost

Mapka s rozšířením havrana polního (červeně).

Havran polní má velmi rozsáhlý areál rozšíření a náleží k nejrozšířenějším a nejpočetněji zastoupeným evropským krkavcovitým ptákům (pouze evropská populace čítá asi 20 – 35 000 000 jedinců). Vyskytuje se prakticky v celé Evropě s výjimkou severní části Skandinávie a v širokém pásu od západní Asie až po východní pobřeží Japonska. V letech 1862 - 1874 byl introdukován také na Nový Zéland, kde se však v současné době vyskytuje pouze ve velmi omezeném množství. Je převážně tažný, v zimě se však obvykle stěhuje pouze na kratší vzdálenosti.

Pravidelně a místy i v poměrně hojném počtu se po celý rok vyskytuje také v České republice, nejpočetněji je našem území zastoupen v zimě, kdy se do střední Evropy hromadně stahují ptáci z východní a severovýchodní Evropy. Každým rokem tak v České republice zimuje přibližně dva až čtyři milióny jedinců. Počet hnízdících párů u nás není zatím zdaleka tak vysoký a čítá průměrně 2 600 – 3 600 párů. Všechna hnízdiště havranů v České republice se nacházejí převážně v Polabské nížině v rozmezí od dolního Ohře až po Pardubice. Jako nejstarší známá hnízdící kolonie je obvykle považována kolonie z Pátku nad Ohří, odkud první záznamy o hnízdících havranech pocházejí již z počátku 19. století. Během následujícího století prodělala populace havrana polního v celé Evropě, tedy i v České republice, výrazné výkyvy početnosti způsobené zejména používáním pesticidů, preparátů na bázi rtuti a pronásledováním ze strany člověka. Převážně z těchto důvodů je v současné době v Červeném seznamu České republiky zařazen již mezi zranitelné druhy (VU).

Etologie

Letící havran

Havran polní náleží mezi silně společenské ptáky. V mimohnízdním období se vyskytuje v početných hejnech, na společných nocovištích se mnohdy shromažďují i celé desetitisíce ptáků. Je typickým všežravcem, vyhledává převážně žížaly, hmyz i jeho larvy a odpadky, v menší míře požírá i ovoce a ptačí vejce, dokáže ulovit i menší savce. Několikrát byl již zaznamenán i u mořského pobřeží, kde loví převážně vodní hmyz a korýše. Přes zimu s oblibou navštěvuje i skládky a samotná centra měst.

Havran polní je poměrně hlučný druh. Často se ozývá hlubokým „kráá-kráá“, „kro“ nebo krátkým „gag“.

Hnízdí v početných koloniích, které mohou ve výjimečných případech čítat i celé desetitisíce jedinců. Objemné, neupravené hnízdo z větví si staví zpravidla na samých vrcholech stromů a během dubna až května do něj klade 3 - 5 světle hnědých, 39,1 × 27,9 mm velkých vajec s tmavými skvrnami. Na jejich inkubaci, která trvá přibližně 16 - 18 dnů, se podílí pouze samice, samec na vejcích nesedí, ale po celé inkubační období shání pro samici potravu. Mláďata se opeřují po 32 - 33 dnech, plně nezávislá na svých rodičích jsou kolem 5. měsíce a pohlavně dospívají již kolem 1. roku života. Průměrná délka života havrana polního ve volné přírodě činí více jak 15 let, zatím nejvyšší zaznamenaný věk ve volné přírodě činí 22 let.